Z anglického originálu, publikovaného Sarenth v Rending the Veil, přeložil David, redakční práce Noira.
Předpokládejme, že existují dva druhy okultistů:
- ti, jež ve své praxi spoléhají pouze sami na sebe a
- ti, kteří ve své praxi spoléhají na druhé
V roli těchto "ostatních" může být Bůh, Bohyně, duchovní průvodci, totemová zvířata nebo jiné entity. Základní otázka tedy zní, jaký význam může mít modlitba pro okultisty z první skupiny? A jaký význam může mít pro ty druhé?
Websterův slovník definuje modlitbu jako "adresování žádosti Bohu (nebo bohu) skrze slova nebo myšlenku."

Modlitba k Vyššímu Já
Podle výše uvedené definice se modlitba může zdát nepodstatná pro okultisty, kteří spoléhají pouze na sebe. Pokud se ale nad tím zamyslíte, nemusí to tak být.
Pokud je dotyčný v magii samostatný, pak se může modlit k sobě samému, a záleží jen na něm, zda modlitbu bude adresovat přímo svému vědomému Já nebo Vyššímu Já (Strážnému anděli a pod.) Toto se může jevit jako sebezbožštění, ale chápat sebe samého jako Boha/Bohyni rozhodně poskytuje velkou moc - podporuje odpovědnost, osobní růst a sebedůvěru.