Z anglického originálu "Pan Visits New Jersey", publikovaného ADF.org a v Druid´s Progress č. 13 přeložila Klára, korektury Noira.
Rád poslouchám příběhy o tom, co ve skutečnosti získáme, když vzýváme bohy a bohyně, předky a přírodní duchy. Pro mě to znamená, že to co děláme, opravdu funguje - že se opravdu spojujeme. S cílem podpořit lidi, aby sdíleli své zkušenosti, uvádím pravdivý příběh o tom, co se stalo, když jsme já a Norma H. nechtěně vyvolali velkého boha Pana.
Podél kanálu Delaware – Raritan se rozkládá park, který je půl hodiny jízdy autem od našeho bytu v Novém Brunswicku v New Jersey. Silnice nebývají přeplněny a jízda je příjemná, podél lesů a farem. Byl horký červencový den roku 1990, sobota. Sbalili jsme si sebou nějaké sušenky a sýr, starou indickou deku, polštáře, džus a knihy, které jsme zrovna četli, sundali jsme střechu na mém VW Rabbit a vyrazili do parku.
Četl jsem knihu Panův kult v antickém Řecku.The Cult of Pan in Ancient Greece, Philippe Borgeaud (překlad: Kathleen Atlass & James Redfield) The University of Chicago Press, 1988, Chicago, IL 60637 Zahlédl jsem ji v knihkupectví Univerzity Rutgers, otevřel ji, stál jsem tam asi deset minut, četl a následně jsem si ji koupil. Kniha je plná příběhů o Panovi, zvyků, rituálů a invokací přeložených ze staré řečtiny.
Zajeli jsme na parkoviště, vyndali jsme věci a šli k místu, kde se park stáčel podél lesů v blízkosti kanálu. Bylo tam jen pár lidí, asi sto yardů na malém svahu, ale my jsme byli dost daleko – lesy napravo, svahy za námi, kanál před námi. Naše unavená těla se natáhla na horkém slunci. Na dece bylo příjemně, blízko země, nebe nad hlavou. Cítili jsme se uvolnění, naše myšlenky byly zbaveny světských nesmyslů pracovního života.
Bohové a bohyně
